Vojenská architektura

Sardinie je v dnešní době obdivována zejména pro své nádherné pláže, přírodu, gastronomii a pohostinnost, v minulých dobách byla ale viděna jako cenná kořist. Strategické území mezi italským kontinentem, Afrikou a Španělskem, bohaté na nerostné minerály, odjakživa přitahovalo pozornost ostatních středomořských národů a vynucovalo povinnost se útokům z moře bránit.

Během zlatého věku nurágů bylo na ostrově postaveno víc než 7 000 kamenných staveb, a i když se má za to, že to byl mírumilovný národ, některé měly s velkou pravděpodobností i obrannou funkci. I když se Nurágové věnovali převážně zemědělství, uměli stavět odolné lodě a byli velmi zkušenými obchodníky. Do zbytku Evropy vyváželi kovové zbraně, měď, olovo a keramiku. Spousta kamenných věží má výhled na moře, aby bylo možné přímo kontrolovat pobřeží, jiné vyčnívají na vyvýšených místech ve vnitrozemí. Rozmach Kartága ale celou tuto zlatou éru ukončil a následovala staletí okupování, nejdříve Féničany, pak Římany a Vandaly.
Pirátské výpady z Afriky nabraly na četnosti v 8. století n. l. a začaly vznikat první strážní věže a opevnění. V období Byzanstké říše byl ostrov rozdělen do čtyř judikátů a byly postaveny kamenné hrady, ve kterých pobývali soudci, a byly v rámci sousedských sporů napadány a dobývány. Prostá architektura sestávala zpravidla z jedné vysoké obdelníkové věže obehnané hradbami a ukrývající nádvoří, sklady, obydlí a studny. K těm nejlépe zachovaným patří Castello San Michele v Cagliari, Castello di Fava v Posadě, Burgos, Serravalle v Bose nebo hrad v Sanluri.

Následné dobytí španělskou korunou mělo za následek založení Královské správy věží, která měla za úkol výstavbu nových a údržbu stávajících kamenných věží při pobřeží. Jejich další povinností bylo zajistit, aby se na nich nepřetržitě udržoval oheň, kterým by se případně signalizovaly nepřátelské lodě a zajistit také dostatek cvičené obsluhy, která by prvotní střelbou odvrátila možné nebezpečí. Opevnění pocházející z této doby můžete obdivovat v Algheru, na severozápadě ostrova. Mezi největší strážní věže patří Torre di Longonsardo ve městě Santa Teresa di Gallura na severu, Torre Grande v Oristanu a Torre di San Giovanni di Sinnis na západě, Torre di Bari na východě, a na jihu Torre di Porto Giunco s Fortezza Vecchia ve Villasimiu, Torre di Chia a celá řada více či méně zachovalých věží v okolí Cagliari.

Samostatnou kapitolou jsou pevnosti vystavěné na souostroví La Maddalena a okolí, které pochází z druhé poloviny 18. století, kdy zde byla vystavěna podpůrná základna královského námořnictva. Jejich velikost a pevná konstrukce měla za úkol odradit pirátské útoky, ale výstavba pokračovala až do 1. světové války. Nejlépe dochované jsou pevnosti na Monte Altura, batteria Sant Agostino nebo San Vittorio.