Průmyslová archeologie

Sardinská historie je silně propojena s historií hornictví, které poznamenalo především oblasti Sulcis-Iglesiente. Není náhodou, že organizace UNESCO uznalo Sardinii jako první geologicko-hornický park na světě. Četné doly, určené k těžbě různých hornin, po sobě zanechaly nesmazatelná svědectví na poli průmyslové archeologie. S vyčerpáním rudných žil byly doly přeměněny v muzea a kulturní střediska, nebo určeny k jiným účelům.

Mezi nejvýznamnější památky patří Hornické muzeum v Iglesias se sídlem v malém secesním paláci, který původně hostil Průmyslový technický ústav “Asproni”. V dole Monteponi si můžete prohlédnout Tunel Villamarina, kde se setkávají dvě nejdůležitější štoly: Štola Vittorio Emanuele a Štola Sella, vyhloubené v druhé polovině 19. století. Významný je také důl na olovo a zinek v Malfidanu, který byl v provozu mezi lety 1870 a 1977 a okolo kterého byla založena obec Buggeru. Zde můžete navštívit nejdůležitější stavbu dolu, Tunel Henry, který byl postaven pro průjezd parní lokomotivy, jež nahradila přepravu pomocí mezků. Zvláštnost Tunelu Henry spočívá ve skutečnosti, že se malými tunýlky a chodbami vytesanými do skály vine na hřebeni útesu, kolmo spadajícího do moře. Velice zajímavý je rovněž přístav Porto Flavia u Masuy, jehož celých 600 metrů bylo vytesáno do skály v roce 1924. Porto Flavia představuje příklad inovačního inženýrství, díky kterému byl uskutečněn průlom v naloďování hornin. Minerály se zde přepravovaly ze svého uskladnění pomocí přepravního pásu, který procházel systémem nad sebou vybudovaných tunelů a dopravoval je přímo do úložního prostoru nákladních lodí.

S hornickou činností je úzce spjato účelové zakládání měst fašisty, jako je například Carbonia a čtvrti Bacu Abis a Cortoghiana. Město Carbonia bylo slavnostně otevřeno v prosinci roku 1938 jako civilní rozšíření blízkého dolu Serbariu, který začal fungovat v roce 1937 jako hlavní zdroj zásob uhlí pro celý ostrov. Důl byl zavřen v roce 1964 a od roku 2006 je v něm umístěno Muzeum uhlí, které umožňuje návštěvu soustavy Serbariu a sbírá důležité dokumentační materiály, včetně svědectví lidí, kteří zde žili a v dole pracovali.

Kromě Sulcisu stojí za to navštívit i podmanivou vesnici Argentiera, nacházející se na půl cesty mezi Algherem a Stintinem. Bylo zde objeveno jedno z nejstarších ložisek olova a stříbronosného zinku na Sardinii. Ve vesnici založené v 19. století, se mísí obydlí s hornickým zařízením. Nejcharakterističtější budovou je mechanická, celodřevěná hornická umývárna z 19. století, kolem které se nachází další budovy spojené s hornickou činností nebo určené pro bydlení. Mezi ně patří i rezidence ředitele, obklopená prostornou zahradou. Z nejvyšší části vesnice si můžete užívat nádherný výhled do přírody, která Argentieru obklopuje.

Významná těžební místa jsou také na území Nuora. V Gadoni, horské vesnici uhnízděné mezi Barbagii di Belvì a Seui, leží klenot průmyslové archeologie, důl Funtana Raminosa. Je zde zapsána tisíciletá historie hornictví, od dob neolitu až po moderní éru. Nurágové zde extrahovali podstatnou složku bronzu, který následně odlévali do forem sošek, nástrojů, šperků a zbraní. Funtana Raminosa, jedno z nejbohatších nalezišť mědi v Evropě, rozkládající se na ploše asi 150 km², je jednou z osmi oblastí, které tvoří geo-minerální park Sardinie, zařazený mezi geoparky UNESCO. Skanzen a podzemní muzeum lze po domluvě navštívit a prohlédnout si zde stále ještě funkční stroje, které se až do současnosti dochovaly ve výborném stavu.