„Sardinie je druhým největším italským ostrovem, a i když je italština oficiálním úředním jazykem, setkáte se zde s několika dialekty a autonomním jazykem sardinštinou.

Sardinština patří mezi románské jazyky a vychází pravděpodobně z vulgární latiny. Přirozená izolace ostrova způsobila, že i když se jazykem stále hovoří, je většinou vědců považován za archaický. Jazykem se hovoří z největší části na ostrově samotném, do různých částí světa ho s sebou přivezli sardinští emigranti. I když italština do jisté míry původní jazyk vytlačila, v rodinách převážně ve vnitrozemí stále mluví sardinsky. Existuje několik inciativ, které se již několik let snaží o návrat sardinštiny do místních škol a podporují užívání jazyka prostřednictvím literárních a řečnických festivalů a divadla. Na několika místech ostrova se mluví dialekty, které zde přežily z různých období okupace. V Algheru na severozápadě ostrova tak uslyšíte katalánštinu a dvojjazyčné nápisy budete moci pozorovat i na cedulích se jmény ulic. Na ostrově San Pietro uslyšíte “tabarchino”, dialekt liguérské italštiny pocházející z doby, kdy rody z Janova okupovali tuniský ostrov Tabarka. V okrese Arborea je rozšířený benátský dialekt, který sem dovezli během meziválečného období rodiny z Benátska. Samostatnými kapitolami jsou dialekty gallurština a sassarština, které jsou i v dnešní době velmi rozšířené na severu ostrova. U gallurštiny se jedná o kombinaci toskánského, korsického a sardinského nářečí a u sassarštiny o kombinaci benátského, korsického a sardinského nářečí.“

Každá země má svá specifika, která nám oproti našim obyčejům mohou připadat neobvyklá a cizí. Krása cestování tkví právě v objevování těchto rozdílností. Itálie, potažmo Sardinie, má zvyklostí a zvláštností hned několik.

Místní kuchyně patří mezi nejoblíbenější na světě, ne všichni ale znají zásady, kterými se místní při výběru pokrmů řídí. Typická italská snídaně je sladká, doma se na suchary maže marmeláda, nebo se sušenky máčí do mléka. Ve společnosti se objednává sladké pečivo jako croissanty, koblihy, plněné žemle nebo jiná tradiční pochoutka. Jako nápoj se podává káva nebo cappuccino.
Obědy mají více chodů, u nás jsme zvyklí před hlavním jídlem jíst polévku, v Itálii se začíná předkrmem. Když se objednává oběd v restauraci, je zvykem vybírat mezi dvěma druhy menu: mořským a “zemním.” V mořském menu najdete předkrmy z ryb a mořských plodů, následují na obdobné bázi těstoviny nebo risotta a druhým chodem jsou grilované nebo smažené ryby. Zemská jídla nabízí různé druhy předkrmů, výběry salámů a sýrů, zeleninové pokrmy či obložené bruschetty, první chody jsou těstoviny s masem nebo omáčkou na bázi zeleniny, druhé chody zahrnují masa různých druhů a úprav. Po druhém chodu následuje dezert, káva a digestiv.
Stejná pravidla platí u večeře, typické italské hlavní jídlo také doprovází vynikající bílé nebo červené víno a chléb. Je pochopitelné, že každodenní stravování neobsahuje všechny zmíněné chody, pravdou ale je, že pro Italy je jídlo potěšení a umí si ho po zásluze užít. Dbají důraz na využívání sezónních potravin a s patřičnou hrdostí dávají přednost lokálním produktům.
Velmi oblíbenou disciplínou je večerní aperitiv, který si ryze společenský národ dopřává v kruhu přátel či příbuzných. Kolem 19. hodiny se bary naplní skupinkami, které připravují své chuťové buňky na večeři sklenkou bílého vína či prosecca, oblíbeným Aperolem nebo nealkoholickým koktejlem. Nápoje bývají doprovázené oříšky, olivami nebo jednohubkami, které podnik nabízí v ceně.
Místní milují kávu a espresso je nápoj, který si několikrát denně vychutnávají “na stojáka” u baru nebo u stolu ve společnosti přátel. Cappuccino je povoleno pouze v dopoledních hodinách. Restaurace na oběd bývají otevřené od 12:30 do 15:00, na večeře od 19:30 do půlnoci.

Obchody drží odpolední siestu a většina jich tak je v době mezi 13:00 a 16:00 zavřená.

Na prvním místě je vždy rodina a je zcela běžné, že spolu v jednom domě žije i několik generací. S respektem a péčí se starají o nejstarší členy rodiny, stejně jako oni pomáhají s výchovou těch nejmladších. Hlavní slovo má v rodině matka, která se stará o domácnost a ostatním s láskou posluhuje. To jeden z důvodů, proč jsou místní muži často označováni za “mamánky”. Jen 20 % Italů bydlí v pronájmu, naprostá většina nemovitost vlastní a mnohdy ne pouze jednu. Více jak 40 milionů obyvatel se hlásí ke katolické církvi a pravidelně během roku navštěvují kostely a mše. V širokém kruhu se slaví narozeniny, křtiny, přijímání a biřmování, svatby i pohřby, na kterých se scházejí stovky lidí. Na nástěnkách a zdech v ulicích jsou vyvěšena parte, která oznamují úmrtí a výročí zesnulých. Formálním pozdravem je stisk ruky, neformálním polibek na obě tváře.
Italové jsou po celém světě proslulí svými gesty, při mluvě hojně využívají ruce a doplňují tak mluvu o emoci. Oblíbenou zábavou jsou koncerty a karaoke, diskotéky a taneční zábavy.

Co se technických informací týče, tak klasická vidlicová koncovka přístroje bude pasovat do zásuvky, na kulatou je už potřeba konektor. Je povinností všech třídit odpad, různé druhy se potom vyváží každý jiný den a ve speciálně určených pytlech, například plasty musí být vždy uloženy v průhledných a biologický v kompostovatelných.

Spropitné není povinné, jistě jím nikoho neurazíte, ale není tak důležitou složkou, jako v některých jiných zemích. Naopak můžete na účtu najít položku “coperto” která se pohybuje kolem € 2 na osobu a zahrnuje prostírání, obsluhu a chléb, bývá uvedená na menu a je účtována automaticky. Také není běžné rozdělovat účty při placení, většinou se skupina domluví mezi sebou a číšníkovi potom předává celou částku. Cigarety jsou k dostání pouze v tabáku, obchodech označených černobílým „T“. Existují také automaty, které povolují zakoupení tabákových výrobků oproti čipové kartě pojištěnce, kterou ale vystavují pouze italské úřady a prokazují zákonný věk zákazníka.

Často se v hotelu setkáte s tím, že je bazén přes část odpoledne zavřený, je to proto, že dodržují dvouhodinový klid po jídle, kdy by pro správné trávení nemělo chodit do vody.

A nakonec, při příchodu k někomu domů se boty nesundávají.