Nivola e Sciolas
Costantino Nivola a Pinuccio Sciola, dvě velká jména umělců pocházejících ze Sardinie.
Costantino Nivola, narozený v Orani v roce 1911 se dočkal mezinárodního uznání za své sochařské dovednosti, a především pak za techniku lití do písku (sand casting), kterou jako první použil v umění a pomocí které realizoval několik svých děl. Americký imigrant se se svou ženou usadil v New Yorku, kde během let několikrát vystavoval svá díla a podílel se na různých architektonických projektech. Jeho umění často vychází ze Sardinské historie a díla připomínají nuragické sošky, zejména pak sbírka La Grande Madre. Přes 200 děl můžete obdivovat v Orani, v muzeu věnovaném tomuto umělci a ve vesnici Ulassai, kde společně s umělkyní Marii Lai vytvořil zdobnou umývárnu.
Druhým zmíněným umělcem je rodák ze San Sperate, vesnice na jihu ostrova, která se díky němu stala muzeem pod širým nebem. Byl to právě Pinuccio Sciola, kdo v 60. letech začal na fasády místních domů malovat výjevy z každodenního života pastýřů a zemědělců, a ty se pak staly symbolem města a postupně rozvinuly do dalších míst na ostrově. Jeho hlavním projektem, za které získal uznání po celém světě, jsou tzv. zvukové nebo-li, zpívající kameny. Sciola využíval ve svém díle rozdílné druhy hornin, od vápence po čediče, do kterých vyrýval různě hluboké výřezy. V kontaktu s jinými kameny nebo jen s rukou pak vytváří kameny vibrace a vydávají melodické zvuky, často podobné hudebním nástrojům, například houslím. Zpívající kameny byly během jeho života několikrát vystavovány na prestižních expozicích po celé Evropě. V San Sperate, kde působil a žil, provozují jeho potomci Zpívající zahradu a permanentní výstavu Sciolových Zpívajících kamenů si tak může vychutnat každý.