Sardinie a svět filmu

Sardinie jako opuštěný ostrov, nebo drsný a divoký ostrov banditů a rodinných sporů. Ve všech těchto podobách je Sardinie vyobrazována ve filmech. Nejčastěji jsou v dílech jak lokální italské, tak světové kinematografie, zachyceny přírodní krásy ostrova a mnozí autoři zobrazují také kulturní charakteristiky a sardinské tradice. Existuje mnoho filmů odehrávajících se na Sardinii, ale také o několik více jiných, které byly natočené na ostrově, ovšem vydávané za Karibik, Mexiko a dokonce i Skotsko. První snímky natočené na Sardinii vznikly na samém počátku kinematografie, krátce po prvních filmech bratří Lumierových. V roce 1899 zde režisér Francesco Felicetti Voyage du Roi Humbert Ier en Sardaigne natočil pět krátkých filmů, které zachycují návštěvu krále Umberta I. a královny Margherity na ostrově. Od té doby vzniklo na Sardinii množství nejrůznějších snímků – několik mistrovských děl autorské kinematografie, mnoho nezapomenutelných filmů světových produkcí, včetně westernů, sci-fi či špionážích filmů. Která místa Sardinie patří mezi ta nejikoničtější na filmových plátnech?

CALA LUNA – Jedna z nejkrásnějších a nejznámějších pláží v zálivu Orosei v Baunei vděčí za svou slávu také filmu „Travolti da un insolito destino nell’azzurro mare d’agosto“ z roku 1977 v hlavních rolích s Giancarlem Gianninim a Mariangelou Melato. Režisérka Lina Wertmuller v něm líčí Sardinii jako nádherný, opuštěný a divoký ostrov, kam zasazuje dobrodružství dvou trosečníků – bohaté dámy z Milána a komunisticky smýšlejícího kapitána – plné groteskního humoru. Film se natáčel i v dalších lokacích východního pobřeží ostrova, kromě Cala Luna se zde objeví Cala Fuili (v Dorgali), Capo Comino (v Siniscole) a Arbatax. V roce 2002 se do stejných lokací vrátil i Guy Ritchie, který zde natočil remake filmu pod názvem Trosečníci (v originále Swept Away), v hlavních rolích s Madonnou a Adrianem Gianninim.

SPIAGGIA ROSA, BUDELLI – Na růžové pláži na ostrově Budelli, snad nejslavnější pláži ze souostroví La Maddalena, natočil Michelangelo Antonioni v roce 1964 jednu z nádherných sekvencí svého prvního barevného filmu Červená pustina (v orig. Deserto Rosso). Tuto pláž nezapomenutelně zvěčnil ve scéně, kde hlavní hrdinka v podání Monicy Vitti vypráví pohádku svému synovi o místě tak krásném, že vypadá jako splněný sen.

CALA DI VOLPE – Agent James Bond, v podání Rogera Moora, pobýval se svou partnerkou Barbarou Bach ve slavné zátoce na Costa Smeralda, Cala di Volpe. Skaliska a křišťálově čisté moře nejen Smaragdového pobřeží byly dějištěm filmu o agentu 007 Špion, který mě miloval (v orig. Spy who loved me) z roku 1977. Natáčelo se také v dalších lokacích na Sardinii: v Palau, Santa Teresa di Gallura, Capo Caccia, Porto Cervo a San Pantaleo.

SUPRAMONTE – Pohoří Supramonte, s členitými náhorními plošinami, majestátními vrcholy a údolími s úchvatnými výhledy, zvolil jako kulisu pro hned několik svých snímků režisér Vittorio de Setta. V 50. letech zde natočil dokumenty Jeden den v Barbagii (1958, v orig. Un giorno in Barbagia) a Pastýři z Orgosola (1958, v orig. Pastori a Orgosolo), kde hrají dokonce skuteční pastýři. Jeho mistrovkým dílem zůstává film Bandité z Orgosola (v orig. Banditi a Orgosolo) z roku 1961, který na filmovém festivalu v Benátkách získal cenu za nejlepší prvotinu. Životu sardinských pastýřů se věnuje také další oceňovaný snímek, Padre Padrone z roku 1977, který natočili bratři Tavianové podle autobiografické předlohy Gavina Leddy a který na 30. MFF v Cannes získal dokonce hlavní cenu, Zlatou palmu.

CAPO CACCIA – Ve velkolepém prostředí mysu Capo Caccia nedaleko Alghera bylo natáčeno hned několik slavných scén. V roce 1968 sem režisér Joseph Losey zasadil sekvence filmu Vlak s mlékem zde již nestojí (v orig. La scogliera dei desideri) v hlavních rolích s Elizabeth Taylor a Richardem Burtonem. Na mysu Capo Caccia, ve zdejších Neptunových jeskyních a na pláží Le Bombarde u Alghera byl natočen roku 1979 trochu bizarní snímek Ostrov rybích mužů na pomezí sci-fi a hororu (v orig. L’isola degli uomini pesce). Do hlavní role režisér Sergio Martino obsadil Barbaru Bach, která se tak na Sardinii vrátila 2 roky po natáčení výše zmiňovaného filmu o Jamesi Bondovi.

PISCINAS – Na dlouhé písečné duny Piscinas v Marina di Arbus zasadil děj svého filmu Černý hřebec (v orig. Black Stallion) z roku 1979 režisér Carrol Ballard. Film, který produkoval F. F. Coppola, vypráví příběh přátelství mezi dvanáctiletým chlapcem a koněm, který ho zachrání při ztroskotání lodi na pustém ostrově. I zde sehrála hlavní roli unikátní krajina Sardinie, kromě pláží Piscinas se točilo také na Capo Caccia a pláži Li Cossi v Galluře.

PORTO PINO – Na Sardinii nevznikají jen filmy zahraničních produkcí, mezi sardinskými autory, kteří se prosadili i na celosvětové úrovni, zazářil režisér Salvatore Mereu v roce 2003 se svým filmem Tanec na tři doby (v orgi. Ballo a tre passi). Čtyři povídky ze čtyř ročních období a čtyř etap života, z nichž hned ta první vypráví o skupince dětí, která poprvé spatří moře, se odehrává v nádherných kulisách písečných dun pláže Porto Pino v Teuladě. Další povídky pak autor zasadil do dalších lokací ostrova – San Teodora, Urzulei a na náhorní plošinu Bitti.

Při výčtu nejslavnějších filmových děl spojených se Sardinií nemůžeme opomenout snímky inspirované tvorbou nejslavnější sardinské rodačky, spisovatelky Grazie Deleddy, držitelky Nobelovy ceny za literaturu. Některé jen čerpají z jejích témat, jiné jsou přímo zpracováním jejích děl, vyprávějících o životě na Sardinii. Jeden z prvních sardinských snímků byl Cenere, z roku 1916, který ač zasazený příběhem na Sardinii, natáčel se ve skutečnosti v Piemontským Alpách. Na motivy Deleddiných povídek vznikly i další filmy, již natáčené přímo na Sardinii, např. oceňovaný němý snímek La Grazia z roku 1929 v režii Alda De Benedettiho podle novely „Di notte“, televizní drama podle známé předlohy Canne al Vento z roku 1958 a jedním z nejznámějších je film Proibito z roku 1954 od Maria Monicelliho.

Příběhy ze života sardinského lidu si vybrala pro svou etnografickou dokumentární sérii dokonce i společnost Disney. V roce 1956 produkovala pod názvem Lidé a země (v orig. People and Places) sérii o ohrožených národech, ve které vedle Eskymáků nebo amerických indiánů věnovala jeden díl s názvem (Starověká) Sardinie také typickým zvykům místních rybářů či pastýřů, charakteristickým slavnostem či lokální produkci krajek a tkanin.

Mezi hlavní filmové události na Sardinii patří Filmový festival Tavolara, s tradicí již od roku 1990, který se koná vždy v červenci a nabízí projekce ve snad nejpůvabnější open-air areně na světě, pod širým nebem v kulisách nádherného ostrova Tavolara. Zvláštní důraz pak klade také na uvádění místní sardinské produkce.