Stintino, ležící na úplném severozápadním okraji Sardinie, se natahuje směrem k ostrovu Asinara a téměř se ho i dotýká. Právě v místě setkání ukazuje své mistrovské dílo pláž La Pelosa: čisté a desítky metrů nízké mořské dno, bílý a nehmatatelný písek, oslnivé a klidné moře se všemi odstíny modré. Vedle starší sestry stojí Pelosetta, obklopená ostrůvkem, kterému dominuje aragonská věž (z roku 1578), symbol Pelosy. Z terasy na tropické pláži, vysoké 200 metrů, si užijete jedinečný výhled na ostrov Piana a nedotčený a divoký národní park Asinara. Stintino je nejbližším nástupním místem k jejich návštěvě.

Stintinské území je pás země mezi dvěma moři. Na západě venkovní moře, s vysokým a rozeklaným pobřežím střídajícím se s písečnými a oblázkovými zátokami: z Capo Falcone, divokého místa, které je také střeženo španělskou věží (nejvyšší v oblasti Nurra) a nad níž shlíží sokol stěhovavý a královský, až do Cala del Vapore, přes Valle della Luna a Coscia di Donna.
Na východě vnitřní moře, uvnitř zálivu: nízké a chráněné pobřeží, které od Pelosy prochází přes L’Ancora a skály Punta Negra, dosahuje k bílým a kulatým oblázkům dlouhého pobřeží Le Saline a Ezzi Mannu. Uprostřed je přírodní oáza s jezírky (Cesaraccio a Pilo), kde žije volavka purpurová, volavka malá a ledňáček říční.

Na začátku bylo Stintino rybářskou vesnicí, velmi podobnou osadě Cala d’Oliva na ostrově Asinara, kterou založilo 45 ligurských rodin v roce 1885. Za doby Italského království na ostrově založily lazaret a trestaneckou kolonii, což mělo za důsledek vystěhování původních obyvatel. Vesnice, jež je od roku 1988 obcí, se nachází na pásu pevniny mezi dvěma zátokami. Ve starém a novém přístavu můžete pozorovat dřevěné plachetnice s latinskou plachtou, kterých je Stintino kapitálem. Od roku 1983 se zde koná slavná regata.

Historie města je neodmyslitelně spjata s rybolovem a zpracováním tuňáků: znovu ji můžete prožít v muzeu Tonnare, které se nachází ve frakci Saline a kde provoz skončil až v 70. letech 20. století. Kdysi hlavní ekonomický zdroj vypráví od roku 2016 stintinské modus vivendi (způsob života): vydejte se skrz místnosti s originálními nástroji, obrázky a sítěmi na tuňáky. Po dlouhé rybářské historii sem ale přišel na řadu cestovní ruch.

Na začátku 20. století byla vesnice cílem slavných rodin ze Sassari, jako Berlinguer a Segni. V 60. letech 20. století nastal boom: na pobřeží vyrostlo nespočetné množství turistických rezidencí a hotelů a město, které v zimě obývá 1 600 obyvatel pak v létě obývají desítky tisíc turistů.

Základem místní kulinářské tradice je rybaření: chobotnice na česneku a po stintinsku, humří polévka, bottarga z tuňáka, mořské plody a čerstvé ryby si můžete vychutnat v restauracích v ulicích vesnice a podél pobřeží.