Lidové lékařství

V sardinské pastýřské realitě nebyla před časem „konvenční“ medicína s léky a lékaři příliš rozšířená. Lépe řečeno, byla vyhrazena pro velmi málo lidí kvůli často vysokým a neudržitelným nákladům pro komunity, které se v té době věnovaly zemědělství a pastevectví. Ekonomické důvody ovšem nebyly jedinou příčinou omezeného rozšíření léků, které dnes všichni denně používáme. Ve skutečnosti se jednalo také o geografické důvody, a to vzdálenost od center, kde byl lékař a poměrně dlouhé, nepraktické spojení mezi těmito jednotlivými centry. Všechny tyto důvody však skončily zejména s koncem druhé světové války, kdy byla pastevecká společnost vytlačena rozšířením služeb, průmyslu a velkých městských aglomerací.

Moderní medicína ale ani tak lidovou medicínu na Sardinii zcela nevytlačila. Ve skutečnosti je toto dědictví chráněno v samotných rodinách především ženami, které si tradice léčitelství předávají z matky na dceru. Často se jedná o dědictví starších žen, které prostým pohledem a hlubokým nasloucháním duši a tělu „su sentidu“, dokázaly v kombinaci s několika málo bylinkami a moudrými gesty léčit velké neduhy. Duch a univerzální hlasy vedly mysl a ruku léčitelky během jejích obřadů. Ženy využívaly k léčení široké znalosti své kultury, od sběru a přípravy léčivých bylin, až po recitace „is brebus“, starověké modlitby lidové kultury, které znají pouze léčitelé a šeptají je tichým hlasem. Ženy byly žádány o pomoc v případě „ogu pigau“, představující zlé síly (uhranutí nebo kletbu), ale i o léčbu nejběžnějších nemocí. V současné době se má za to, že na ostrově stále působí kolem tisíce léčitelů, známých zejména v rámci svých vlastních komunit, v nichž působí a která je uznává s respektem.

Sardinie se svou bujnou, středomořskou, vegetací nabízí mnoho pokladů pro zdraví a krásu. Vzácné prvky lze nalézt v listech, květech a kořenech některých typických sardinských rostlin jako jsou:

IL MIRTO – MYRTA – rostlina známá a používaná již od starověku je aromatická nejen pro své sladce vonící květy, ale také pro stonek a lesklé tmavě zelené listy, prodchnuté kořenitou vůní. Myrta se od středověku používala k okrasným, kulinářským, kosmetickým a dokonce i k terapeutickým účelům. Její esenciální olej je balzámový a antiseptický a přítomné taniny mají stahující a antibakteriální účinky. Myrta je na Sardinii jednou ze surovin používaných k přípravě vynikajících bylinných čajů, zvláště indikovaných při onemocnění průdušek. Používají se její čerstvé nebo sušené listy a květy.

L´ELICRISO – SMIL – pozná se podle žlutých květů „deštníkového“ tvaru z mnoha květních hlaviček. Není náhodou, že latinský název pro Smil – „Helichrysum“, znamená „zlaté slunce“. Právě žluté květy se používají k přípravě odvarů, nálevů a mateří kašičky. Smil se svými protizánětlivými, antialergickými a balzámovými vlastnostmi doporučuje při spálení sluncem a omrzlinách, a proto se vyskytuje jako součást některých krémů. Hydroalkoholový extrakt se používá k léčbě lupénky a ekzémů a odvary a nálevy se používají k léčbě mnoha kožních poruch. Pozitivní účinky použití při kožních problémech byly v Itálii zaznamenány díky práci lékaře Leonarda Santiniho (1904-1983), který pozoroval významné zlepšení u pacientů trpících nejen lupénkou, ale i artritidou a artrózou. Nálev a odvar z květů smilu se doporučují také ke zmírnění kašle a působí blahodárně i při křečových žilách a revmatických bolestech.

IL TIMO – TYMIÁN – na Sardinii se vyskytuje opravdu hojně a existuje mnoho jeho odrůd, které preferují pobyt na slunci, proto se mu na ostrově tolik daří. Přestože mají různé odrůdy různé léčivé vlastnosti, nejlepší je ta s názvem „serpillo“. Nálev z jejích listů je výborným tonikem na trávení. Odvar a nálev z tymiánu zmírňuje nemoci dýchacího ústrojí, zejména při kašli. Esenciání olej má antiseptické vlastnosti a pomáhá na klouby.

ROZMARÝN – stálezelený keř s dřevnatou, pokroucenou lodyhou patří mezi možná nejznámější součást středomořské křoviny. Divocí jedinci mají výrazně vyšší koncentraci silic a jsou bohatší na účinné látky než rostliny, které se zalévají a stávají se bujnějšími a výstavnějšími na úkor kvality. Název pochází z latinského „Ros marinus“ (mořská rosa), snad proto, že je velmi rozšířený na vysokých hřebenech s výhledem na moře. Na jihu Sardinie je rozmarýn nazýván Rosemary nebo Arrosumarinu. Na severu Sardinie je nazýván Romazzinu a dal své jméno slavné zátoce na Smaragdovém pobřeží. Rozmarýn stimuluje a detoxikuje játra, a tím zlepšuje trávení: v kuchyni se používá na pečená masa, které díky stimulačnímu působení na tvorbu žluči činí lépe stravitelnými. V oblibě je ovšem i pro jiné použití: odvar z listů se doporučuje k vyplachování úst, aby zuby zůstaly zdravé a bílé, nebo k obkladům při pohmožděninách, k posílení mastných a křehkých vlasů mytím, či jako posilovač a povzbuzovač na nízký krevní tlak. Rozmarýn také výborně uvolňuje svaly a pomáhá při bolesti kloubů, jeho aktivní složky jsou součástí mnoha koupelových a masážních olejů.

OPUNCIE neboli IL FICO d´INDIA – díky své schopnosti odolávat extrémním klimatickým podmínkám (teplu a nedostatku vody) má vyvinuty důležité nutriční vlastnosti. Plody opuncie obsahují vápník, železo, fosfor a také vitamíny (B1, B2, PP, A, C), květy jsou bohaté na flavonoidy a mají antioxidační vlastnosti. Cladodium, tj. šťavnatý list, je bohatý na vlákninu a sliz v něm působí hypoglykemicky. Olej z opuncie je bohatý na vitamín E a esenciální mastné kyseliny. Tradičně se používá k léčbě jizev, protože obnovuje pružnost a tonus pokožky a zároveň regeneruje buňky. Název „Fico d’India“ je zavádějící, protože ve skutečnosti pochází z Mexika. V Itálii jsou rozšířeny bílé, červené a žluté odrůdy.

LENTIŠEK – stálezelený keř s intenzivní pryskyřičnou a aromatickou vůní, typickou pro středomořské křoviny, na Sardinii velmi rozšířený od rovin až po horské oblasti. Z plodů lentišku se získává velmi aromatický olej, který se kdysi používal jako jedlý olej v kuchyni, když nebylo snadné sehnat zásobu olivového oleje. Bylo zvykem na něm smažit karnevalové palačinky, zeppole, kterým dodával vůni. Na jihu Sardinie, se Lentišek nazývá Moddìzzi (Moddìtsi, nebo také Moddìcci, v závislosti na dialektu kraje), zatímco na severu je známé pod jménem Lestìcanu. V dávných dobách se měkčí větvičky používaly jako deodoranty proti pocení a při nadměrném pocení nohou, buď přímo mezi prsty, do ponožek či na spodek bot: kůže trochu ztmavla, ale pocení bylo zpomaleno a také se zabránilo nepříjemným pachům. Přidání odvaru z listů do koupele také posloužilo ke snížení nadměrného pocení celého těla. Olej lentišku má hojivé a léčebné vlastnosti na vředy. Zbytky vymačkaných plodů se používaly jako obklady a křehké větvičky, rozdrcené a smíchané s olivovým olejem sloužily jako mast na rány. Při kopřivce a kožních alergiích bylo zvykem vařit listy spolu s listy myrty na dekongesční obklady. Dnes je známo, že je olej bohatý na esenciální mastné kyseliny (kyselina olejová, linolová a linolenová) a v současné době se jeho vlastnosti využívají pro tělové vyživující koupelové nebo masážní oleje, které dělají pokožku zdravější a krásnější, a zároveň ji vyživují a provoní.

LEVANDULE DIVOKÁ – další bylinkou, které se na Sardinii daří je levandule. Stejně jako rozmarýn roste ráda na chudých, suchých a sypkých, nejlépe kyselých půdách. Jedná se o medonosnou, esenciální rostlinu. Její jméno v lidové mluvě severní Sardinie připomíná funkci hmyzu, který ji navštěvuje, ve skutečnosti se jí zde říká také Abiòi (abi = včela), zatímco na jihu je známá jako Fror’e spiga (klasová květina) nebo aresti (divoká) levandule. V některých oblastech Sardinie je zvykem pít nálev z květů proti depresím a únavě.