Historie Malloreddus

Malloreddus neboli sardinské noky, jsou typické, asi 2 cm dlouhé těstoviny ve tvaru podlouhlé skořápky. Malloreddus je odjakživa nejpřipravovanějším tradičním pokrmem na Sardinii a dodnes nemůže chybět během důležitých příležitostí v žádné sardinské domácnosti nebo restauraci, na festivalech a vesnických slavnostech.

Původ této typické těstoviny je třeba hledat v tisícileté tradici zemědělství a výživy rolníků v oblasti Středomoří, založené především na pěstování pšenice. Výraz malloreddu (množné číslo malloreddus) je zdrobnělinou slova malloru, což v sardinkém Compidanese (jižní a středojižní Sardinii) znamená býk. Malloreddus tedy znamená „malá telátka“. Výroba noků probíhala v domácnosti ručně. Smícháním krupice z tvrdé pšenice s vodou vzniklo těsto, ze kterého se vyválely asi 15 cm dlouhé proužky a ty se následně krájely na kostičky. Výsledný tvar se pak získal rozdrcením kostek těsta o konec slaměného košíku zvaného su ciuliri (síto), díky kterému získaly pruhovaný vzor, případně je stačilo jednoduše rozdrtit o dřevěnou podložku a byly hladké. Tímto postupem vznikl baňatý produkt, který měl v představách pastýřů podobu malých telátek.

Klasickým pokrmem sardinské kuchyně je malloreddus alla campidanese. Sardinská klobása se nakrájí na malé kousky, ty se smaží na oleji s nakrájenou cibulí a hodinu vaří s rajčatovou omáčkou. Vznikne ragú, do kterého se deset minut před koncem vaření přidá několik vláken šafránu. Vařené noky jsou pak ochuceny omáčkou a sardinským sýrem pecorino.