Girotonno a Carloforte

K symbolům San Pietro, šestému největšímu italskému ostrovu na jihozápadě Sardinie, neodmyslitelně patří festival Girotonno. Čtyřdenní gastronomická událost se pořádá v jediném obydleném centru ostrova, městečku Carloforte.

Ostrov San Pietro leží na jihozápadě Sardinie, v historeckém kraji Sulcis, v těsné blízkosti ostrova Sant’Antioco, který je se Sardinií spojený pevninskou šíjí. Právě mezi těmito dvěma ostrovy proudí každoročně od dubna do června hejna tuňáků, aby v teplých vodách Středozemního moře nakladla vajíčka. Výlovy tuňáků do sítí se zde konají již od dob Féničanů a Římanů a v téměř nezměněné podobě pokračují dodnes.

V rámci festivalu, kde je právě tuňák hlavní surovinou a představitelem, můžete ochutnat speciální menu a receptury, zúčastnit se cooking show oceňovaných italských kuchařů nebo být součástí poroty při kulinářských soubojích mezinárodních šéfkuchařů. Akce probíhá na přístavní promenádě, v ulicích a náměstích centra města Carloforte a v průběhu se můžete zúčastnit také některé z organizovaných exkurzí s průvodcem nebo zdarma navštívit významné budovy města v rámci iniciativy Monumenti Aperti („Otevřené památky“). Večery festivalu provází živá hudba, stánky s řemeslnými a potravinářskými výrobky a zábavný program pro děti a dospělé.

Samotný ostrov San Pietro je méně turisticky navštěvovaný než zbytek Sardinie, jeho přírodní poklady Vás však uchvátí. Pobřeží je převážně skalnaté, místy přerušované písečnými plážemi a symbolem jsou zde kamenné sloupy Le Colonne, vystupující z moře na jihu ostrova, podmořská jeskyně Grotta dei Colombi, oáza Su Lipu s pobřežím vysokým až 130 metrů nebo měsíční krajina Nasca. Skalnaté pobřeží vytváří zajímavé podmínky pro milovníky šnorchlování, potápění a paddleboardu, poloprázdné místní silnice pak ocení cyklisté a motorkáři. Ostrov byl v 18. století osídlen rodinami z ostrova Tabarka (dnešní Tunisko) a čtvrti Pegli (část dnešního Janova), kterým dal ke kolonizaci svolení Karel Emanuel III., vévoda ze Savojska a král Sardinie. Vliv kolonizace je ve městě Carloforte citelný dodnes, ať už v kuchyni, kde se objevují pokrmy typické spíše pro severní Afriku, tak v dialektu místních obyvatel, který se podobá ligurskému. Barevné domy v úzkých uličkách centra dodávají městu s asi 6 000 obyvateli pohádkový ráz. Není tedy překvapením, že se město nachází na seznamu nejkrásnějších italských městeček a vesnic „Borghi piu belli d’Italia.“