Aperiturismo – Tematická souhrnná setkání o cestovním ruchu
Autor: Martina Catte
Terénní studie ukazují, že na dovolené konzumujeme mnohemvíce zdrojů, než spotřebuje rezident. Můžeme si s ohledem na tuto skutečnost opravdu představit udržitelnější cestovní ruch? Existuje již typový profil cestovatele, který je pozornější k dopadu jeho návštěvy na území, které navštěvuje? Zjistíme to společně.
Jako cestující jsme si stále více vědomi důležitosti přijetí chování, které respektuje životní prostředí území, která nás hostí během dovolené. Můžeme skutečně hovořit o udržitelném cestovním ruchu, nebo především vypracovat profil udržitelných turistů?
Tato citlivost může vzejít pouze z udržitelné identity. Nemůžeme věnovat zvýšenou pozornost cestovnímu chování, dokud se předem takové povědomí nerozvine v každodenním životě. To se již děje těm, kteří se starají o životní prostředí i malými gesty. Například recyklace, snížení plýtvání potravinami, jednorázových plastů, používání elektřiny. Nebo se rozhodnou využít alternativních dopravních prostředků.
Lze tedy vyvodit, že kdo z nás přijímá toto chování v denní rutině, automaticky jedná stejným způsobem i na dovolené? Vzhledem k tomu, jak moc nás pandemie v posledních měsících změnila, změnila a často narušila naše zvyky, můžeme si skutečně představit, že existuje větší prostor pro úspěšnou podporu přijetí udržitelnějšího chování a návyků, a to i v každodenním životě.
Zareagujme apelem na nejnovější výzkum udržitelnosti životního prostředí na cestách a individuální odpovědnosti!
Četné studie ukazují, že i přes rostoucí povědomí mezi turisty o udržitelnosti životního prostředí, je velký rozdíl v jejich chování na cestách a během domácí rutiny. Lidé mají tendenci se během svých cest nezajímat o environmentální aspekty (Ramchurjee 2015, Holmes 2019), spotřebovávají mnohem více zdrojů než doma (Gössling 2015).
Spotřeby na dovolené a udržitelný cestovní ruch
Podle Gosslinga a kol. (2015) v letech 2010–2050 dojde pouze v odvětví cestovního ruchu k 92% nárůstu spotřeby vody.
Například studie Evropské agentury pro životní prostředí nám říká, že cestující v průměru konzumují 3 nebo 4krát více vody denně než rezident. Zatímco, ze studia Gossling a kol. (2015) se zdá, že v období 2010–2050 dojde v odvětví cestovního ruchu k 92% nárůstu spotřeby vody, k nárůstu spotřeby energie o 164 % a ke 108 % nárůstu spotřeby potravin.
Proč se to děje?
Je přirozené se divit, proč existuje takový rozdíl v chování mezi „každodenním životem“ a „prázdninovým režimem“. Faktem je, že během svátků a dovolených máme tendenci přijmout sobecké chování, nechceme odpovědnosti a starosti, ale prostě se chceme bavit a užívat si. Pokud ono chovat se zodpovědně zasahuje do účelu naší dovolené, prostě to neděláme, zvláště když kontext neusnadňuje udržování udržitelného chování, které denně přijímáme.
Zvláště zajímavá v tomto historickém okamžiku je bariéra zvyku, která se vyznačuje nedostatkem vědomého záměru a „tunelovým viděním“, díky čemuž je z definice odolná vůči změnám. Nicméně, když nastanou situace, které návyky dočasně přeruší, změna chování se zdá být více možná. Například v experimentu prováděném Verplankenem a kol. na 800 obyvatelích anglického města, bylo prokázáno, že diskontinuita ve zvycích usnadňuje přijetí udržitelnějšího chování. Bylo identifikováno 25 případů udržitelného chování a bylo zjištěno, že rezidenty předčí lidé, kteří nedávno změnili bydliště.
„Když jsou návyky rozbité, může to vytvořit „okno příležitosti“ pro změnu chování. To se může stát spontálně … Toto okno však lze také strategicky využít k podpoře změny v chování.“ Verplanken, B., Roy, D. (2016) Proto může být podnět vyplývající ze změn v kontextu obzvláště účinný, pokud není možné udržet zvyk.
Povede Covid k zodpovědnější změně návyků?
Jaká je první vnější změna, která mě dnes napadne? Pandemie!
Covid-19 je ve skutečnosti mění paradigmata, které řídí aspekty našeho života, včetně cestovního ruchu. Nutí nás, abychom zvážili alternativy a změnili náš duševní přístup v „náladě sklon ke změně“. A to je pro nás velké štěstí, protože nemusíme vnucovat nové chování, které se stane návyky: mění se prostředí kolem nás, což nám dává příležitost změnit automatizované chování.
Události, které nějakým způsobem narušily zavedené zvyky, „mohou přimět lidi, aby změnily způsoby chování, vyvolaly potřebu informací, nutných pro nová rozhodnutí a myšlení „v náladě na změnu.“
V nedávné studii Holmes a kol. (2019) provedené na vzorku 783 kanadských turistů byly identifikovány 3 charakteristiky udržitelného chování turisty:
Příjmy a vzdělání ovlivňují udržitelné chování;
Chování přijaté doma ovlivňuje chování přijaté na dovolené;
Ochota platit je větší pro udržitelného turistu;
Stejně jako ve výše uvedených charakteristikách pozorujeme tři primární profily těch, kteří přemýšlejí o udržitelnosti životního prostředí na cestách: typické turisty, ekonomické turisty a udržitelné turisty.
Takže kdo je udržitelný turista?
Udržitelní turisté jsou obzvláště pozorní k území, hledají a porovnávají zprávy o udržitelnosti firem majících přímý vztah k zajištění jejich dovolené, mluví o tématu s přáteli. Mají vysokou průměrnou úroveň příjmů, vyšší úroveň vzdělání než průměrný cestující, a nejčastěji jsou ve věku mezi 25 a 45.
Jednou ze tří zjištěných charakteristik je, že čím udržitelnější návyky jsou přijímány doma, tím více je toto chování zachováno na dovolené. Vezmeme-li také v úvahu, že každodenní zvyk upřednostňuje přijetí udržitelného chování na dovolené – a proto čím zodpovědněji jednáme každý den, tím je pravděpodobnější, že tak učiníme i na cestách. Jaká bude změna vynucená Covid-19? Bude působit jako hnací síla ke snížení rozdílu, o kterém jsme mluvili? Bude to „okno příležitosti“, které nás bude skutečně tlačit k udržení našich každodenních zvyků i na dovolené?
To bude také záviset na veřejném a soukromém sektoru, který bude mít úlohu stimulovat udržitelné chování vytvořením prostředí příznivého pro zachování návyků a zároveň ochranu území.
Závěry
Změna našich návyků, zejména na cestách, může být obtížná, ale již nemůžeme ignorovat dopady našeho chování na životní prostředí.
Radikální změna se neočekává na hranici fanatismu nebo snahy o dokonalost – v neposlední řadě proto, že neexistuje žádná definice „dokonalé udržitelnosti“: samotná koncepce udržitelného rozvoje je spojena s pojmem „neustálého zlepšování“, a stejně jako neexistuje žádný cíl nebo dokonale udržitelný podnik, ani my jako jednotlivci a cestující nemůžeme být dokonalí (jen pomyslete na to, že pouze dýcháním vyrábíme CO2 …) – ale to, co můžeme udělat, je přijmout za své chování, které má co nejmenší negativní dopad na prostředí, v souladu s našimi potřebami, preferencemi a cíly.
Po pravdě řečeno, jde o malé změny, které vedou k budování nového mentálního přístupu, který může být více nakloněn změnám a možnosti přijmout i náročnější rozhodnutí později, a to jak doma, tak na dovolené.
Když se na věc podíváme z blízka, naše dvě já se auto-stimulují a podporují navzájem: pokud mají udržitelnou identitu usnadňuje to být udržitelným cestovatelem a obráceně. V tom smyslu, že nemůžeme být udržitelným cestovatelem, pokud nemáme smysl pro odpovědnost v našem každodenním životě.
„Pokud spousta malých lidí na spoustě malých místech dělá spoustu malých věcí, může to změnit tvář celé Země.“ (Africké přísloví)