Historické zahrady
PARK MONSERRATO – SASSARI
Park Monserrato, nacházející se na bezprostředním okraji města Sassari, má velkou symbolickou a historickou hodnotu, protože celý majetek byl nepochybně nejvýznamnějším šlechtickým majetkem města. V 17. století byl nynější park prostým hospodářstvím nedaleko města, v roce 1758 v něm pak rodina Deliperi vybudovala rezidenci a kostelíček a již v té době nesla brána parku nápis „Monserrato“. Ve druhé polovině 19. století se parku zmocnil Giovanni Antonio Sanna, podnikatel ze Sassari, který se snažil posílit jeho estetický aspekt a park tak získal své současné neoklasicistní uspořádání. Vzniklo tak skutečné umělecké dílo, koncipované jako integrovaný systém architektury a přírody, s mnoha artefakty architektonické hodnoty jako Tempietto della Acque, Nymhaeum, Tower a Vasca del Belvedere v neo-gotickém stylu. Některé úpravy provedl později Giuseppe Giodano Apostoli, který po smrti Sanny spravoval park jménem své dcery. Jeho láska k novogotickému stylu je evidentní od stavby Lovecké věže až po vylepšení vodního systému. Od 70. let 20. století se dvacet hektarů statku začalo rozdělovat a prodávat po částech. Historické jádro, které zahrnovalo architektonická díla, se ale podařilo zachovat a zůstalo majetkem městské správy. Park je velmi dobře dostupný autem i autobusem, vstup se nachází za Vasca delle Rane, která je ikonickým bodem celé zahrady. Celková plocha parku v současnosti tvoří asi 6 hektarů bohaté zeleně a nabízí krásné výhledy na město. Obdivovat zde můžete ušlechtilé exempláře palem, citrusové plody, rohovníky, olivovníky, granátová jablka, magnólie, cypřiše, vrby, duby, lípy, borovice, jírovce a mastichové živé ploty.
ZAHRADA GARIBALDIHO MUSEA NA OSTROVĚ CAPRERA
Hrdina dvou světů, slavný vojevůdce Giuseppe Garibaldi, si vybral ostrov Caprera ze souostroví La Maddalena pro jeho naturalistickou krásu a díky studiu botaniky některé jeho části zkultivoval. Ve svém domě vytvořil zahradu velkolepého kontextu a celý komplex domu a zahrady činí v současnosti nejnavštěvovanější muzeum na Sardinii. Na náměstí pak můžete obdivovat borovici, kterou Garibaldi zasadil, když se mu narodila dcera Clelia (1867) a vyrostla do dnešních monumentálních rozměrů.
ANGLICKÝ PARK BENJAMINA PIERCYHO, BOLOTANA
Park vytvořený velšským inženýrem Benjaminem Piercym podle vzoru anglických zahrad, se rozkládá na více než třech tisících hektarech mezi náhorní plošinou Campeda a Marghine a zahrnuje i kostel a vesnici Santa Maria de Sauccu. Stromy lemovanou alejí vstoupíte do parku, který obklopuje vilu Piercy, postavenou na dvou podlažích v anglickém koloniálním stylu. Můžete zde obdivovat bujné „místní“ stromy a rostliny integrované v dovedné souhře otevřených prostor, alejí a hustých lesů a také majestátní exotické rostliny z celého světa.
PARK SAN LEONARDO DI SIETE FUENTES, SANTU LUSSURGIU
V historickém regionu severozápadní Sardinie, v Monfiterru, najdete park o rozloze 5 hektarů a středověkou vesnici San Leonardo de Siete Funtes, která byla založena ve 12. století na sedmi pramenech minerální vody. V současnosti spíše „vesnice duchů“ je obklopena staletými dubovými a kaštanovými lesy, v okouzlujícím pásu území Santu Lussurgiu. Procházkou mezi tůňkami a prameny se dostanete k asi 1 km vzdálenému, impozantímu vodopádu s’Istrampu de sos molinos.
PARK AYMERICH LACONI
Největší městský park na Sardinii, na hranici mezi provinciemi Oristano a Nuoro, je botanickým rájem se vzácnými rostlinami a místem pro milovníky přírody a trekkingu.
Autorem autentické přírodní rezervace o rozloze 22 hektarů je Don Ignazio Aymerich Ripoll, nadšenec do botaniky, který v polovině 19. století dovážel při každé cestě mimo ostrov vzácné rostliny.
V srdci města Laconi, vesnici vzdálené 60 km od Oristano a 90 km od Cagliari, zažijete svěží a živou atmosféru na trasách v bujném háji s cesmínovými a zimními duby, olivovníky a rohovníky, které jsou protkány přírodními dutinami, potoky, vodopády a jezery. Můžete zde obdivovat mimořádné množství a rozmanitost orchidejí, včetně původních Ophris Iaconensis a sardianis. Mezi stromovými alejemi narazíte na kuriózní formy rostlin pyracantha coccinea a collecti cruciata, jejichž listy připomínají válečné letouny a exotické, majestátní libanonské a himalajské cedry, stromy výjimečné velikosti. Kromě exotických stromů uvidíte i o něco bližší, ale ne zcela běžné druhy stromů, jako borovice korsická, buk lesní, magnólie velkovětá a taxus baccata, přezdívaný „strom smrti“. Oživujícím a charakteristickým prvkem parku je voda, která parkem po celý rok hojně protéká a vytváří i velký vodopád, jednu z mnoha atrakcí parku. Kromě přírodních krás Vás park zavede i do historie, když se Vám před očima objeví zřícenina středověkého hradu, postaveného ve 13. století. Hrad kontroloval hranice mezi Judikáty Arborea a Cagliari a byl hlavním protagonistou v mnoha konfliktech mezi těmito dvěma královstvími. Jeho hlavní věž byla kolem 18. století přeměněna na vězení. Zůstaneme-li v historii, při návštěvě parku si nenechte ujít ani jeskyně, za druhé světové války využívané jako úkryt před bombardováním.
BOTANICKÁ ZAHRADA V CAGLIARI
Botanickou zahradu o rozloze 5 hektarů spravuje univerzita v Cagliari. V současné době je zahrada domovem asi 2 tisíce druhů rostlin pocházejících převážně ze Středomoří a pochlubit se může také mnoha sukulenty a tropickými rostlinami. Zahrada byla slavnostně otevřena v roce 1866 pod vedením profesora Patrizia Gennariho a je rozdělena do tří hlavních částí. První představuje středomořské rostliny, které reprezentují také tři vegetační pásy Sardinie, a rostliny pocházející z Austrálie, Kalifornie a Chile. Druhá část je věnována sukulentům, najdete zde asi tisíc rostlin afrického a amerického původu, pěstovaných ve sklenících a venku, jako např. echinocereusy, pryšce, kosmatce, mamilárie nebo opuncie. Třetí část je pak věnována tropickým rostlinám.
Botanická zahrada dále představuje návštěvníkům celkem 600 stromů a 550 keřů. Za zvláštní pozornost stojí sbírka palem (na ploše 4000 metrů čtverečních) s asi šedesáti exempláři pryšce kanárského (euphorbia canariensis). Celý areál zahrady má také značný archeologický význam, a to díky nálezům cisteren a studní z římského období.
