Tkalcovský svět

Tkaní má na Sardinii sáhodlouhou historii, předávanou z matky na dceru a dodnes hraje velkou roli v identitě a řemeslné aktivitě na ostrově. V převážně většině se ke tkaní používá ovčí vlna, v zanedbatelném množství také kozí, z rostlinných materiálů je to potom len, konopí a bavlna. K barvení příze se v minulých dobách používaly rostliny a jiné přírodní materiály, které byly na ostrově k dostání.

Podle techniky tkaní a barevnosti koberců, dek a polštářů lze určit, ze kterého města pochází. Existují dva druhy tkaní; na horizontálním stavu, který je běžnější a na vertikálním stavu, který je starší.
Vertikální stroj se skládá ze dvou svislých stojin upevněných mezi podlahou a stropem, umístěných ve vzdálenosti asi 2 m od sebe. Mezi dvěma sloupky jsou upevněny dvě pohyblivé osy: horní, která tvoří osnovní nosník, a spodní, která tvoří látkový nosník. Osnova se navine na horní osu a poté se natáhne na spodní; dvě tyče a osa s pořadím nitěnek, umístěné ve střední poloze, regulují rozevření prošlupu mezi sudými a lichými nitěmi osnovy, aby se umožnilo zavádění útku. Začíná se směrem dolů, jakýmsi velkým kostěným šídlem a nakonec se tluče těžkým dřevěným hřebenem, dokud nejsou osnovní nitě utaženy a zcela skryty. V Nule se touto technikou tvoří různobarevné geometrické motivy, v Sarule je dbán důraz na kontrast barev.

Tradiční, vodorovný tkalcovský stav sestává ze dvou těžkých rovnoběžných kozlíků, které slouží jako podpěra pro pohyblivé části umístěné příčně: přední látkový nosník, a zadní, osnovní nosník. Nitě, které tvoří osnovu, jsou nataženy mezi dvěma paprsky procházejícími rákosem nebo kovovým hřebenem umístěným ve střední poloze vzhledem k paprskům, spolu se skupinou paprsků nitěnek spojených šňůrami s pedálem, který je ukotven k podlaze. Podstavce musí být dokonale rovnoběžné a veškerá středová konstrukce musí být umístěna v pravém úhlu k podstavcům, aby se zabránilo nepravidelnostem v látce. Tkaní probíhá zavedením člunku, který nese útek skrz osnovní nitě. Díky tomu je práce velmi rychlá, pokud se vyrábí ploché tkaniny se spadlými útky. Pro získání zvláštních dekorativních efektů mohou být dodatečné ozdobné textury zavedeny přímo ručně pomocí velkých jehel nebo zabaleny do malých cívek. Tento stroj se využívá v Aggiusu, Gibě, Bonorvě, Villamassargie a Samugheu. V posledním jmenovaném se nachází unikátní muzeum textilu, kde jsou k vidění oba stroje a řada vzácných exemplářů, včetně „tapinu ‘e mortu“ pohřebního koberce, na který byl v dávných dobách ukládán nebožtík. Muzeum má z části permanentní, a z části dočasnou expozici, která se pravidelně obměňuje. Vidět zde můžete i koberce utkané pro Agha Khana IV., miliardáře, který se zasloužil o rozvoj infrastruktury a cestovního ruchu na Smaragdovém pobřeží.