Tradiční dezerty
Téměř každá vesnice na Sardinii má své tradiční cukroví, které se pro různé příležitosti připravuje po celý rok – od karnevalů v lednu a únoru, přes Velikonoce, letní slavnosti a svátky, až po Dušičky a Vánoce. Oblíbené jsou zejména sladkosti z mandlí a ořechů, hojně se využívá také citrónová kůra, rozinky nebo sýr – čerstvá ricotta nebo zralé pecorino. Jednou z největších sardinských klasik jsou Amaretti. Jde o malé, kulaté bochánky vyrobené ze sladkých a hořkých mandlí, cukru, bílků a citronové kůry s uprostřed vloženou, oloupanou mandlí. Tradičně se připravují na křty a svatby a podávají se s dezertními víny Malvasia, Nasco nebo Moscato.
Mezi další typické sardinské cukroví patří:
Aranzada: V medu vařená pomerančová kůra s plátky mandlí plnila úlohu daru, kterou v kraji Nuoro obdržel kmotr po křtu.
Bianchittos: Bílé cukroví z bílků, mandlí, citrónové kůry a cukru, které se na první pohled velmi podobá sněhovým pusinkám. Tradičně se podává při svatbách a křtech a je doprovázeno sladkými dezertními víny.
Candelaus: Skutečným mistrovským kouskem cukrářek kraje Campidano jsou precisně zdobené sladkosti, které mají tvar košíčku, botiček nebo zvířat. Vyrábí se z tenkých plátků těsta, jsou plněné mandlovou náplní ochucenou šťávou z květu pomerančovníku a zdobené stříbrnými perličkami a zlatými lístky na bílé polevě.
Casadinas nebo Pardulas: Tradiční velikonoční pochoutky kulatého tvaru s vysokým okrajem jsou uvnitř plněné buď pecorinem nebo ricottou a dochucené vanilkou, šafránem, citrónovou nebo pomerančovou kůrou.
Caschettes: Cukroví, které se v kraji Barbagia darovalo nevěstám při svatební noci. Základem je bílé, tenké těsto z mouky, vody, soli a sádla, které se vyválí na tenký plát a na dolní část se nanese náplň z medu, skořice, pomerančové kůry a nasekaných oříšků. Těsto se pak přehne tak, aby nad náplní zůstal asi 3 centimetrový okraj a stlačením spodní části se formují bílé růžice.
Copulettas: Košíčky typické pro kraj Gallura na severu ostrova jsou plněné marmeládou, mandlemi a medem, polité bílé polevou a zdobené barevnými perličkami
Culurgjones: Typické těstoviny kraje Ogliastra mají svou alternativu i ve sladké podobě, zejména v období karnevalu. Půlměsíčky se smaží v sádle a plní se mandlemi, šťávou z pomerančového květu a medem nebo ricottou ochucenou pomerančovou kůrou a šafránem. Kuriózní je ale zejména náplň v některých částech vnitrozemí, kde se k rozinkám a ořechům přidává prejt.
Gattó: Třísky mandlí s pomerančovou kůrou utopené v karamelizovaném medu a zdobené barevnými perličkami se vylijí na mramorový stůl, kde se pokropí citrónovou nebo pomerančovou šťávou a po ztrvrdnutí nakrájí do tvaru kosočtverce. Na Sardinii se připravuje jako svatební dar nebo projev uznání.
Mustazzolus: Jedna z nejjednodušších a nejstarších sladkých receptur na ostrově je typická pro kraj Oristano na západě ostrova. Základem je hroznový mošt, do kterého se přidává pšeničná mouka, droždí a cukr. Takto vykynuté těsto se rozdělí na menší kousky a tvaruje do kosočtverců, které se po upečení potírají cukrovou polevu.
Pane´e Sapa: Sapa, nebo také Saba, je jednou z nejtypičtějších dochucovadel sardinského cukroví. Připravuje se z čerstvého hroznového moštu, který se společně s celými vlašskými ořechy (zabraňují přichycení) nalije do hrnce. Hmota se vaří tak dlouho, dokud se nezkoncentruje na třetinu a nevznikne hustý med. Sladký bochánek Pane e Sapa byl tradičně připravován na Slavnost Všech svatých a na Dušičky a příprava představovala událost, do které se zapojily ženy z celé vesnice. Těsto se hněte ze sapy, semoliny a vody. Když je dostatečně propracované, přidají se rozinky, mandle a ořechy a nechá se přes noc odpočinout. Ráno se rozdělí do menších bochánků, upeče při nízké teplotě v peci nebo troubě a nakonec ozdobí barevnými perličkami.
Papassinos: Cukroví, které je v dnešní době často k vidění ve stáncích i obchodech, se dříve, podobně jako Pane e Sapa, připravovalo u příležitosti Slavnosti Všech svatých a Dušiček. Těsto ze semolinové mouky, droždí, sádla a vajec se obohatí rozinkami, piniovými ořechy nebo mandlemi a sapou, a tvaruje se do malých kosodélníků, které se upečou při nízké teplotě. Původně zůstávaly Papassinos bez polevy, v novodobé přípravě se zdobí cukrovou polevou a barevnými perličkami.
Pirichittus: Nenápadné kuličky obalené v polevě z cukru, citrónu a pomeranče jsou nezbytnou pochoutkou všech slavností v kraji Campidano. Těsto připravené z vajec, olivového oleje a mouky se rozdělí na několik menších kuliček a upeče.
SosPistoccos: Tradiční zákusek ke kávě připomíná na první pohled klasické cukrářské piškoty. Semolinová mouka, vejce, cukr, sádlo, mléko a droždí se smíchá a nechá vykynout, těsto se rozdělí do formy podlouhlých piškotů a na dvakrát upeče. Během prvního pečení těsto ještě jednou nabyde, poté se pocukruje krystalovým cukrem a podruhé upeče, aby se piškotům dodala křupavost.
Pompia: Cukroví, které se dnes vidí už jen velmi málo. Dužina cedrátu, endemitu citrusového hybridu ze severovýchodního města Siniscola, se 5-6 hodin vaří v medu, dokud se z ní nestane pevná hořkosladká cukrovinka.
Sebadas: V současnosti asi nejznámější dezert se v minulosti daroval na přivítanou pastýřům, kteří na zimu přemisťovali svá stáda z horských kopců do mírných údolí. Základem je nastrouhaný sýr pecorino, který se rozpustí s trochou vody, dochutí citrónovou kůrou a vyválí. Z této sýrové náplně se vykrajují kolečka, která se od sebe umístí v dostatečné vzdálenosti na tenký plát nekynutého těsta ze semolinové mouky. Přikryje se druhým plátem, vykrájí se větší kola a stlačí se okraje tak, aby byla náplň uprostřed a nevytekla. Takto připravené sebadas se smaží na oleji nebo sádle do zlatova. Na závěr se pocukrují nebo polejí tekutým, sladkým květovým či hořkým planikovým medem.
Sospiri: Cukroví původem z vnitrozemského Ozieri se rozšířilo po celém ostrově a dodnes se servíruje při křtinách, většinou společně se sladkými dezertními víny. Malé polokoule o velikosti vlašského ořechu se vyrábí z mandlí, cukru, citronu a šťávy z pomerančového květu a balí se do různě barevných papírků. Tiliccas: Růžičky, preclíky či podkovy z tenkého těsta ze sádla a mouky, plněné medem, mandlemi, ořechy a sapou jsou častou ozdobou severní části ostrova.
Torrone: Světově proslulá sladkost, která nesmí chybět na žádné z ostrovních slavností. Řeč je o tureckém medu, který je velmi vláčný a provoněný medovým aroma. Bílky, med a mandle se smíchají v dřevěných kádích a hnětou se pomocí madla do požadované konzistence. Některá města jsou výrobou této pochoutky proslulá, kromě Tonary, která má ve výrobě prvenství, se vyrábí i v Desulu, Pattadě nebo Alesi.